Adaptace borových porostů

Území ekotypu týnišťské borovice se rozkládá ve Východních Čechách na území lesa od Hradce Králové po Choceň. Porosty jsou nejčastěji tvořeny dominující borovicí lesní v horní etáži, kterou ve spodní etáží doprovází vždy o něco mladší smrk ztepilý. Jedná se výhradně o chlumní smrk, který je schopen přežívat na sušších stanovištích. Smrkové patro, pokud nedoroste do korunové úrovně borovic, roste velmi pomalu pod jejími korunami celý svůj věk. Díky tomu může svoji strategii růstu, jež není směřována do výškového a tloušťkového přírůstu, soustředit do tvorby kořenového systému, jehož vybavenost a růst v půdě (obsazuje povrchové vrstvy půdy) ve spojitosti s korunou (dlouhá a hustá koruna) dává smrku předpoklady pro vyšší odolnost na sucho a další extrémy počasí. Na druhou stranu tyto skutečnosti zhoršují stanovištní podmínky pro růst borovic. Nota bene, když kořenový systém borovic ve většině případů obsazuje v půdě lubší horizonty, vznikají horší vláhové podmínky stanoviště a koloběh živin při dlouhodobém suchu, jenž způsobuje výrazný pokles spodní vody za nepřístupu dešťových srážek, které nepropadnou k půdě a nevsáknou se do ní kvůli výparů z nepropustného (hustého) korunového zápoje. Dalším faktorem ovlivňující růst borovic, vitalitu, stav koruny je její početnost na 1 ha.

Grafická ukázka adaptace borových porostu se smrkovým podrostem a přestavbou lesa na bohatě strukturovaný les.

Je standardní praxe, že se pěstuje od mládí ve velmi hustém sponu (zakmenění) až do vyššího věku za neporušení korunového zápoje. Tím je pěstována hustě s vysokým počtem stromů, díky čemž se koruny stromů nemohou bezeškodně vyvíjet. Koruny borovic se navzájem poškozují (více při vyšších povětrnostních podmínkách, kdy koruny do sebe narážejí), a proto mají velmi často nedokonale vyvinutou koruny (délka, pravidelné větvení, bohatost asimilačních orgánů) a tím menší korunovou plochou, díky které má malý přírůst. Ten je vyšší při optimálním uvolnění korun a kořenového systému. Vysoká konkurence v kořenovém prostředí je při tom jedním z hlavních faktorů, kvůli kterému borovice usychá (nedostatečně vybudovaný kořenový systém - konkurence se smrkovým kořenovým systéme, jenž je lépe přizpůsoben k povrchovému růstu a díky tomu je v této kořenové konkurenci úspěšnější). Důkazem, že si borovice při vysoké hustotě nevytvoří dostatečně kvalitní korunový aparát, je, že po těžebním uvolněním se několik jedinců rostoucí těsně u sebe vyvrátí. Jedná se přitom o paradox, poněvadž kořenový systém borovic se považuje za hluboko kořenující a odolný proti vyvrácení.

Když oba zmíněné faktory spojíme a přiložíme na problematiku využití dešťové vody stromů (o spodní vodě v těchto případech nemůže být řeč - výrazně poklesla mimo prostor dosahu kořenových systémů), tak jednoduše zjistíme, že dešťové srážky, na než byly stromy zvyklé z předešlých let (bylo jich dostatek - pronikly přes hradbu těžko prostupných korun) neprostoupily až do spodní vrstvy půdy ke kořenům borovic. Ty se buď zachytily v korunách, odkud se vypařily, nebo je absorbovaly kořenové vlášení smrku.

Je to dobře vidět v zimním období, kdy v této oblasti občas napadne sníh. Ten často nepropadne až k zemi, ale zachytí se v korunách a odpaří se (jedná se o evapotranspiraci). Když se podíváme na dlouhodobé průměrné srážky, tak ty ve vegetačním období tvoří cca 300 mm za rok. K této hodnotě se ovšem srážky za toto období za polesní roky ani nepřiblížily - http://portal.chmi.cz/historicka-data/pocasi/uzemni-srazky.

Je tedy bezprecedentní, aby srážky propadly až na půdy a následně v maximálním možném množství pronikly do spodních vrstev půdy.

Pokud tedy bude vhodně porušený zápoj v korunách tvořící cca 60 % z původního zápoje, voda do potřebných půdních profilů se do dostane a zároveň se zpomalí výpar: Těžební zásah je veden tak, aby se právě zabránilo výparu a maximální množství vody zůstalo v lese. K další výhodě tohoto adaptačního opatření patří, že rozvolněné lesy "lépe dýchají". Jde o to, že v parných letních měsících se porosty ochladí - teplý nakumulovaný vzduch přes denní horka může vystoupat skrze rozvolněný korunový zápoj k vzhůru, čímž se vymění za chladnější padající k zemi, což vytváří rosu na povrchu půdy. Zlepší se tedy relativní vlhkost vzduchu na hranici byliného patra a v okolí korun, čímž se zlepší i fyziologické funkce borovic. Stromy si tak mohou na chvíli odpočnout od vyčerpávajícího vypařování vody z důvodů vysokého tepla a energie, které přichází ze slunce. Díky tomuto adaptačnímu opatření je celkový lesní ekosystém ekologicky i staticky odolnější.

1) Pohled do výstavby porostů před započetím těžebních prací s cílem rozvolnění hustého porostu. Spodní patro smrku se zredukuje podle svého zdravotního stavu a hlavně podle husoty a zdravotního stavu horní etáže borovice. Z horního patra se odstraní zdravotně poškození stromy a dále jidinci, kteří jsou pěstitelsky špatné nebo mají velmi netvárnou korunu.

2) Pohled do uvolněného porostu porostu, odkud se spodní smrkové patro téměř odstranilo a v korunové vrtsvě byl výrazně porušen zápoj. Díky tomu mohou dešťové srážky (během celého roku) snadno proniknout až k půdě. Snížené mnoštví stromů snížilo konkurenci v kořenové vrstvě, což má pozitivní vliv na výživu stromů. Další pozitivum uvolněného porostu je v tom, že v parných letních měsících se v takových to porosteh může ochladit vzduch, čímž se vytváří rosa - zlepšení relativní vlhkosti vzduchu na bylinném patru a v okolí korun. Proto došlo u těchto porostů, které byly uvolněny v roce 2015 k výraznému zregenorování, přestože v létě byl dosažen maximální počet tropických dní i nocí.
Regenerační schopnost korun na uvolnění je obdobná bez rozdílu věku a stanoviště. Postup uvolnění – ponechání nejlepších jedinců zbavených ustupujících stromů, které by vadili korunám cílových jedinců a odstranění spodního smrkového patra. Uvolněním došlo ke zlepšení mikroklimatu (přísunu i minimálních srážek na povrch půdy). Tím se zlepšil koloběh živin v půdě, díky čemuž koruny zregenerovaly.

3) Pohled do uvolněného porostu, kde těžba cílila na uvolnění kvalitních borovic s dobrou korunou a odstranění neperspektivní smrkové spodní etáže negativně ovlivňujcí vitalitu borovic, výživovou a vláhovou schopnost stanoviště. Díky uvolnění, pokud k němu dojde včas, způsobí regeneraci korun. Reakce stromů je obdobná bez rozdílu věku a stanoviště. Uvolněním došlo ke zlepšení mikroklimatu (k přísunu i minimálních srážek na povrch půdy, k tvorbě rosy, a tím zvýšení relativní vlhkosi na povrchu půdy a v okolí korun). Tím se zlepšil koloběh živin v půdě, díky čemuž koruny zregenerovaly.

4) V případě silnějšího zásahu, který sníží zakmenění na 0,8 až 0,7 (hustota porostu - skutečná zásoba k zásobě tabulkové), dojde ke zlepšení příznivějšího mikroklimatu. Pokud se sníží minimální zakmenění na hodnutu 0,6 až 0,5 (kruhová základna max. 25 m2) nebo nižší a zároveň se naruší svrchní vrstva půdy (povrchovou frézou,diskovým pruhem), dojde k přirozené obnově borovice pod porostem a ke zlepšení zdravotního stavu dospělých stromů a následného bezproblémového odrůstání. Vedle založení nové generace lesa dochází ke zvýšenému hodnotovému přírůstu na dospělých jedincích, jenž jsou kostrou porostu. Nicméně nesmíme zapomenout, že přirozená obnova není v tomto případě cílem, nýbrž doprovedný jev ve vybraných částeh více prosvětlených (adaptovaných) lesních porostů.

5) Porosty s optimální zásobou, tj. optimálním počtem jedinců na 1 ha nebo kruhovou základnou (m2) jsou vysoce ekologicky a staticky odolné proti nepříznivým vlivů počasí. Jednotliví jedinci borovic mají vysoký a pravidelný přírůst, díky čemuž lze konstatovat, že při menším počtu stromů na 1 ha přiroste stejná zásoba. V případech, kdy se zvolí pěstební postup po adaptaci porostů dalším postupným odtěžováním a uvolňováním stromů, které tloušťkově vyzrály, splnily sociální postavení v porostu nebo jsou zdravotně poškozené či s hůře vybudovanou korunou, lze obnovit porost holosečným, což je v této oblasti standardní způsob obnovy, nebo podrostním až skupinovitě výběrným (0,50 až 0,30 ha) způsobem. V případě obnovy přes holou seč, kterou se zhoršují vlastnosti půdy vymíváním živin z horních vrstev půdy, na stanovišti panuje horší mikroklima či se způsobuje eroze půdy, vznikají stejnověké, stejnorodé, tloušťkové a výškově monotónní porosty, čímž se budují staticky a ekologicky labilní porosty. Pro vyšší negativa a nově zjistěné vědecké poznatky se v západní Evropě opouští od pasečného systému (obnova holou, násečnou či podrostní sečí), jejichž obhospodařování se plánuje v systému věkových tříd (plánování těžeb). V případě zvolení šetrnějšího způsobu obnovy není přirozené zmlazení hlavním cílem, ale prostředkem k dosažení našeho cíle, jehož je pestrá struktura porostu - druhová, věková, tloušťková, výšková a tím i prostorová diferenciace. Pokud bude obnova probíhat postupným odtěžováním stromů, nejde ani ke zničení na nově vznikajícím lese a ani na dospělých jedincích.

6) Cílový stav borového porostu s příměsí dalších dřevin, kterým se vytvářejí vertikálně a horizontálně pestré porosty. Taková struktura lesa je pak odolnější proti nepříznivým vlivům, jsou odolné po stránce stability statické a ekologické a zároveň dává vlastníku lesa optimální produkci dřevních a nedřevních funkcí.

Více o postupu v článku "Příčiny usychání borovic a zkušenosti s její adaptací". O borovém hospodářství pojednávají také studie doc. Ing. Lukáš Bílka, Ph.D. z Fakulty lesnické České zemědělské univerzity v Praze si můžete dočíst v článku ZDE, kde lze najít i certifikovanou metodiku pro praxi ,,Ekologicky orientované pěstování borových porostů".