Adaptace smrkových porostů

1) Pohled do stejnorodého, stejnověkého a velmi hustého porostu. To znamená, že se na ploše nachází více stromů, než by mělo ve skutečnosti být (vyšší počet stromů nemusí znamenat vyšší zásobu a přírůst). Díky vysokému počtu stromů je i vyšší kořenová konkurence v půdě a vyšší evaporace vody (výpar z povrchu jehlic a listů) z korun. Proto můžeme říci, že se tento porost vyznačuje až nezdravou porostní zásobou s negativními vlivy na lesní ekosystém. Kvůli takové struktuře (přibližně stejné proporce porostu: výška, tloušťka, délka, šířka a nasazení korun - důvod k nestabilitě porostu) je porost staticky a ekologicky málo odolný, díky čemuž snáze podléhá kůrovcům, větrům, mokrému sněhu, námraze či nedostatku vody a špatnému koloběhu živin v půdě. Mimo jiné v takovém stavu porostu dochází k překryvu větví, čímž dešťové srážky nemohou lépe proniknout k půdě. Koruny stromů je zachytí odkud se odpaří, pokud se nejedná o dlouhodobý déšť nebo o intenzivní průtrž mračen.  U takového porostu je nutné provést bezodkladnou přestavbu lesa, aby nedošlo k ekologickým a ekonomickým ztrátám (snížení zpeněžení dříví z prodeje dříví). V první fázi se odtěží zdravotně poškození jedinci a růstově vadní (špatně tvarovaná koruna stromu) nebo z důvodu neodpovídajícího sociálního postavení stromů v porostu.

2) Porost se nachází na počátku přestavby lesa. Hospodář nejprve musí těžbou dát životní prostor nejlepším jedincům, které je nutné dostatečně uvolnil tak, aby se pro ně vytvořily optimální podmínky pro jejich růst (přísun vody z dešťových srážek a menší konkurence o potřebné živiny v půdě), aby se následně dospělé stromy tvořící dobré mikroklimatické podmínky mohly podsázet cílovými dřevinami. Jedná se o šetrnější postup, kdy nedochází k odkrytí půdy. Dospělé stromy chrání mladší generaci lesa. Na dospělý stromech zároveň dochází ke zvýšenému (světlostnímu) objemovému přírůstu. Díky uvolnění (koruny a kořeny mají dostatečný životní prostor) se stromy stávají odolnějšími jedinci.

3) Pohled na pomalu odrůstající mladou generaci lesa, kde v polostínu odrůstají jedle, buky a dalších dřeviny za optimálního rozmístění dospělých stromů po ploše. V této fázi vývoje porostu došlo k odtěžení vybraných zralých (docílili stanovené tloušťky), zdravotně vadných či splnili svoji sociální (výchovnou úlohu) úlohu pro mladší generaci lesa. Dále díky uvolňovací těžbě byl dán životní prostor podsadbám. Na ponechaných stromech dojde ke zvýšenému světlostnímu přírůstu, čímž stromy rychleji dovrší zralosti (cílové tloušťky) a zároveň svými korunami ještě chrání a přirozeně vychovávají mladší etáž porostu. U ní dochází k přirozené selekci stromů. Na základě individuální strategie růstu u jednotlivých mladých jedinců (rychlejší či pomalejší růst) ze stejné populace druhu dřevin, se formuje rozrůzněná struktura porostu. V této fázi vývoje lesa je zapotřebí mít porost dobře zpřístupněn přibližovacími linkami, aby během  těžby a přibližování nedošlo k poškození podrostu a dospělých jedinců. Dále je nutné disponovat vyškoleným personálem pro takový způsob těžby a přibližování včetně lesnického personál, jenž se stylem takového hospodaření ztotožňuje a bude s lesnickými dělníky dobře sehraný tým. V takové pracovní symbióze stoupá efektivita práce a je rychleji docílen požadovaný stav porostů.  

4) Na obrázku je zachycen další vývoj přestavby lesa. Porost již dostává punc různě druhové, věkové, výškové, tloušťkové a prostorové diferenciace. Hospodář postupnou těžbou opět odtěžil několik jedinců, čímž nedochází k žádnému nebo minimálnímu poškození dospělých stromů nebo na podrostu (nově vznikající nový porost). Stromy jsou vysoce stabilní a přírůstový, a to jen díky prodlužující se koruně. U ní, od prvního uvolnění z bodu 2., nedochází k odumírání spodních větvích stromů, díky kterým se koruně prodlužuje její délka, a proto nabývá na objemu. Uvolnění jedinci totiž získávají v půdě více prostoru, kde tím pádem má větší kapacitu (menší konkurenci) s větším množstvím živin a ze vzduchu více energie - světla, tepla, CO2 a v neposlední řadě mají porosty větší přísun dešťové vody. S ohledem na optimální rozvolnění porostu se vytváří ideální mikroklima i z důvodu tvorby rosy v letních měsících, jež zlepšuje relativní vlhkost v půdě i v okolí korun dospělých stromů v horkých dnech během vegetační sezóny.

5) Stav vývoje porostu, který je téměř v dokončené fázi přestavby lesa. Má všechny parametry diferenciace porostu a druhové pestrosti lesa, ačkoliv v porostu ještě chybí více středně vysokých a tlustých stromů (druhově a prostorově jsou v ideálním stavu). Těžbou se tedy směřuje porost do finální podoby. Těží se po jednotlivých stromech či skupinkách stromů splňující všechny k tomu určené požadavky, díky níž se podporuje střední rozrůzněná etáž stromů. Díky tomu se docílí požadované podoby - bohaté struktury. 

6) Finální podoba porostu, ve které se jen těží a případně doplní chybějícími cílovými dřevinami. Jedná se o vysoce odolný a přirůstavý porost. Byť na ploše se nachází rozhodně méně stromů v porovnání s počtem stromů na obr. 1, na druhou na těchto stromech přiroste rychleji dřevní hmota při vyšší statické a ekologické stabilitě porostu. Pokud nedojde k ničivé přírodní pohromě, v přibližném stavu může takový les vizuálně vypadat dlouhodobě stejně.